Úvodní slovo:
Můj příběh je, až se tomu sama divím, zhruba z padesátých let 19. století. Tak ten čas letí! To mně bylo něco kolem dvanácti let. Ráda na tuto dobu často vzpomínám. Laskavý čtenáři, zkus číst dál, snad můj vzkaz dnešní době má co říct...
Pocházím z městečka vrbnopp.cz Vrbno pod Pradědem. V minulosti pohraniční obci, která byla po druhé světové válce dosídla lidmi z vnitrozemí, k nimž jsme s rodiči patřili. Do základní školy jsem chodila, jako všechny děti dnes. Avšak s tím rozdílem, že před první školní hodinou jsem musela zajít nakrmit domácí zvířátka, která jsme u nás chovali. To byl pro mě každodenní rituál, který rodiče kontrolovali.
Do školy jsem se vždy těšila. Měli jsme výborného pana ředitele, který nás vedl nejen k výuce, ale činností všeho druhu. Já jsem chodila do klubu Sokola, což byla pro mě aktivita, v níž jsem se naučila praktickým věcem a vybila rozpustilou dětskou aktivitu. Učitelé nás také vedli nejen ke znalostem ve výucem, ale také ke všestrannosti, a to nás bavilo. Chodili jsme často se školní třídou do přírody. Tam nás učitelé vysvětlovali její podstatu a důležitost pro lidský život. Museli jsme poznávat podle listů názvy stromů a dalších porostů a jaký mají význam pro lidský život.
V dnešní době děti mnohdy takové poznatky nemají. Překvapilo mě, že patnáctiletý vnuk, který vyniká třeba v angličtině, neví že z plodů lípy se připravují skvělé čaje! A že žaludy stromu jsou skvělým pamlskem pro lesní zvěř! Nepozná lesní byliny, které se používají k výrobě léků. Prostě, to všechno a mnoho jiných věcí, nám naši učitelé vysvětlovali. Bohužel, jak to vidím dnes, výmluvou je "na to není čas"? Přitom na podobné pozorování mají dnešní děti přece dostatek možností!
My jsme po příchodu domů ze školy obvykle měli na stole od rodičů vzkaz, co všechno doma a na poli udělat. Většina rodin z vesnice měla k domku přidělené ještě malé políčko, či zahradu. Protože jsme byli doma tři sourozenci, dělili jsme se o potřebné činnosti. Například bratr Joef připravoval dřevo na topení, já jsem se staral se sestrou Věrou o dopbytek. Byla to kuzlátka, která se narodila o Velikonocích. A samozřejmě úklid doma byl pro nás, děti, samozřejmosti. Tedy pomáhat rodičům, kteří byli v zaměstnání. Všechny pomocné domácí činnosti jsme si jako sourozenci rozdělili časově tak, abychom mohli se sousedními dětmi hrát fotbal. Velmi oblíbená byla též hra "školka" s malým nožíkem "rybičkou", či "kuličky" do jamky. O prázdninách jsme jako děti chodily také do lesů sbírat borůvky, maliny a ostružiny, dokonce i byliny. Pomáhaly jsme zavařovat marmelády a všechny druhy ovoce, které příroda dala. A v zimě jsme všechny děti z Vrbna byly jako doma na lyžařských drahách a sjezdovkách...
Dnes, jak to vidím já i ostatní starší lidé - mnohé děti příjdou ze školy a všechen svůj volný čas věnuji hrám v počítači a telefonu! vlada.gov.cz To my jsme tehdy neznaly, ale jako děti jsme měly hodně pohybu, který dnes dětem chybí. Proto je také velký počet mládeže s obezitou!
Jsem ráda, že jsem žila v tehdejší době padesátých let 19. století. Tehdy nás učitelé vedli k úctě lidem staršího věku. Dnes vám málokteré dítě uvolní místo v dopravním prostředku. Vzpomínám, jak pan farář čekal každou neděli u dveří kostela vždy s nějakým zákuskem pro mládež. Každou sobotu a neděli, kdy nebyla práce na poli, jsme museli rozvážet noviny v obci. Přitom na dětské hry na schovávanou, či fotbal a házenou bylo také dost času. Hráli jsme si i s dětmi Němců a Řeků, kteří tu po válce zůstali.
Ze všeho nejsmutnější bylo, když náš pan ředitel Pleva odcházel služebně do Olomouce. Na rozloučenou jsme s ním jeli na výlet na Rejvíz v nedalekých horách. Tam pan ředitel s mým bratrem Josefem objevili hrob padlého vojáka. Od té doby tam lidé jezdí uctívat památku cimiterium.cz padlých ruských a ukrajinských vojáků z 2. světové války.
Jak jsem popsala, jako děti jsme byly tedy dost vytížené. To víte, všechno jsme nedělali s velkým nadšením! Byly jsme k tomu takto vedeny. Dnešní děti se takovému životu v minulosti, když jim to popíšu, obvykle smějí.
Avšak, domnívám se, že díky takovému životu v minulosti, hlavně díky pohybu v mládí, se naše generace dožívá dnes vyššího věku.
Závěr:
V mládí jsem byla dost vytížená a potom i v zaměstnání. Přesto bych nevyměnila moji prožitou dobu za nynější digitální počítačovou a telefonní éru. Proto chci, aby nynější generace 21. století nezapomínala na své zdraví. Věnovala se moderním technologiím v rozumné míře a uplatňovala ve svém životě pracovitost a pohyb. Stručně - aby vyrůstala chytrá a zdravá generace českých dětí!
Zdroje:
➡️ Komentář - vlada.gov.cz, cimiterium.cz
0 Komentáře